At The Begining

(Music: Werlinga)

Werlinga: Obrovský operní sál, těžká červená sametová opona, a všude okolo zlaté ornamenty, zdobené tapety a židle...To všechno budí podivnou úzkost a nejistotu. Všechny ty zvláštní nehybné tváře pánů s cilindry ve fracích... Lidé tleskají a odněkud se ozývá zvláštní husí kůži nahánějící smích, který se v perfektní akustice opery rozléhá na všechny strany...

Dekadentní divadlo začíná!  

 

 

When Breath Flows Through The Smoke Of Cold

(Music & Lyrics: Slav)

Slav: Znáš ten pocit, kdy vyjdeš z vyhřátého domova ven, kde třeba sněží, ale přesněji spíš jen silně mrzne ? Tenhle příběh se opírá o ten pocit, kdy se ti zalíbí energie a vůně chladu. Ten, kdy síla mrazu může pohltit čistý rozum a tělo s touhle hříčkou dovádí tak intezivně, až zjistí, že sil ubývá. Beze strachu pokračuje dál, ovšem sil už ubylo natolik, že se dotavila dezorientace. Stále má mozek příval energie z té vzrušující teploty, která dělá ze srdcí kameny, zastavuje čas, tvoří z vody led. Před očima se nám vytváří iluze plná přízraků a smyšlených osob. Bytostí, na které tak rádi myslíme právě proto, že jsme je nikdy neviděli. Fantazie. To je to, co nás baví nejvíce, proto jsou vždy ty zmrzlé přízraky tím naším zajímavým článkem, do kterých vkládáme také naše chování a emoce. Ty vytvářejí v téhle skladbě tu spleť nálad, zvratů a pocitů. Celá deska by mohla být shrnuta jako divadlo smyšlených postav a bytostí, které ovšem MAJÍ vždy nejaký reálný základ.

 

 

 

Remembering The Dawn

(Music: Slav)

Slav: Je oblakem páry, která zhušťuje náš pocit. Odděluje dva různé příběhy, které jsou dosti odlišně, přesto mají mnoho společného. Síla vlny je v její změně. Ne vždy hledáme sílu v kombinacích, a právě proto tahle mlha – vlna (či nazývejme ji jak chceme). Úspěch přichází když chytí za srdce, ať už jakkoli.

 

 

 

Spattered By The Fog

(Music: Slav, Lyrics: Slav/Sabath)

Slav:  Edgar Allan Poe. To je ten pán, který to všechno začal. Předurčil mnohé z pozdějších incidentů jako případ Jacka rozparovače. Fúze mezi Jackem Rozparovačem a Poeovou povídkou Vraždy v ulici Morgue je stěžejním motivem tohoto přírůstku do sbírky Dekadance. Všimli jsme si možná té asociace s názvem kapely? Ano, byla to prapůvodní myšlenka; a to slovíčko Morgue neznamená doslovně "márnice" nýbrž název ulice (jakoby gramaticky uvolněnější Morgue's Son). V našem příběhu nevraždí lidoop, jako v případě Poeovy povídky, ale zároveň jsem si dokreslil více faktů, než bylo objasněno z případu Jacka. Čili zde nějaký reálný základ těžko hledat, daleko spíše bych to viděl na klasický divadelní kus, který se opíra z největší části o výpravnost. Z mého pohledu je v tomhle kusu nejvíce působivá barevnost. Vystupují zde jak hlasy dívek lehkých mravů (obětí), tak samotného vraha a jeho svědomí. Vyvrcholením je jistě chaos v daném městě. Znatelný závěr, který je vždy nejlepší nejasný, přichází po morbidněji pojaté tiskové zprávě o celé situaci, kdy necháme reportéra zavraždit. Držme se zkrátka toho, že negativní závěr zanechává hlubší památku na daný zážitek. Co více poznamenat: rád bych odkázal na samotný text. Poté možná tenhle rozsáhlý kousek obhájí svoji délku.

 

Decay Creature

(Music: Werlinga, Lyrics: Sabath)

Werlinga: Je důkazem, že tisíce lidí má tisíce chutí. Z hudební stránky původně obrácená spíš k přírodě než člověku. Pohrává si s analogii únorového lesa, života pohřbeného pod půl metrem sněhu s určitou dávkou neznáma a nejistoty osudu. Jde o TEN pocit při zimní procházce zasněženým lesem, kdy horizont splývá s nebem a jeden nikdy neví, kdy ho zastihne sněhová vánice. Jde ale také o konečné nalezení cesty "z lesa", pozdně odpoledním sluncem ozářené horské louky - jistého smíření, uvolnění a harmonie tak vzácné v této uspěchené době.

Sabath: V dnešním rozvráceném světě se stále častěji setkáváme se různě zkaženými lidmi, někdy jen trochu pošramocenými, kteří ve svém životě udělali chybu. Takovéto bytosti pak bloudí, hledají a nenacházejí východisko. Najdou se i výjimky, které nad svými rozvrácenými činy přemýšlejí, nechají si našeptávat vnitřním hlasem. Ten hlas je jejich svědomí, které je obviňuje z učiněných chyb. Nedá jim spát, mučí je a vykořisťuje. V nejlepším případě, tak jako v této skladbě, dojde ke smíru, hlas tuto lidskou kreaturu překoná a ovládne a ta si uvědomí, že se jen díky přehodnocení svého zkaženého nitra vymaní z neúprosných pařátů svého svědomí. 

 

 

Voices Of The Age Before

(Music: Slav / Werlinga)

Slav: Není případem jako Remembering The Dawn čili neslouží jako tmel nebo naopak oddělovač. Voices Of The Age Before je svým samostaným prvkem, který si žije ve svém světě. Jeho obrazu chybí agrese proto má ten svět jiný než ostatní části nejvíce mu vévodí melancholie a nostalgie. Určitá divadelnost může také zapůsobit ovšem nebyla záměrem vyplynula takměr přirozeně. Zajímavostí téhle skladby její materialistický vznik. Ten proběhl spojením dvou odlišných myslí. Té mé a kolegyně Werlingy. Tahle kooperace byla ihned zaznamenána a podle ní je Voices Of The Age Before. Žádná změna žádná uprava - pouze improvizovaná podoba toho okamžiku a stavu našich myslí. Minimálně pro nás zajímavé.

 

 

 

Decadance

(Music: Slav, Lyrics: Sabath)

Slav: Lyrická stránka tohoto kusu neni mým dílem, takže mé vyjádření může směřovat k té stránce zvukové. V té se jedna o nejvíce neurotický obraz našich myšlenek. Největší kontrast je zde znatelný. Zběsilé pasáže sekem střídají ty táhlé éterické. Ty nenávistné, agresivní atakují ty příjemné, krásné. Určitá zmatenost je očekávatelná, vždyť píseň psal absinth. Vrcholem všeho a vždy je, když dobro a zlo přece najde společnou cestu. Nazývejme to "všechno zlé je k něčemu dobré" ... i drogy ?

Sabath: Snaha o zapsání pocitů slavných prokletých básníků po požití smaragdově zeleného moku. Spousta pohnutých myšlenek. Změť psychadelických pocitů, které se promítaly v jejich dekadentních básních. V jednu chvíli nic nedává smysl, ovládají tě rádoby dokonalé, barevné přeludy a halucinace, díky kterým se ale můžeš dostat do zatracení. V další chvíli procitáš, střízlivíš a vyděšeně se díváš na svět - ten ti přijde temný, nepochopitelný a opojen touhou po další sklence se vrháš do tohoto zlověstného kolotoče... 

 

Creator November

(Music & Lyrics: Slav)

Slav: Metafory byly vždy mým oblíbeným prvkem při sdělování informací. Upoutává mě jejich mystika a obtížnost jejich objasnění. "Stvořitel Listopad" je takovým jednoduchým náznakem téhle lyrické záliby - duše nás, lidské rasy, jsou přenášeny do role suchých listů. Každý pád toho listu je průběh života někoho z nás. Některý padá ještě zelený, některý už opravdu seschlý. Jeden padá přímo a rychle, druhý si ladně plave vzduchem. Závěr je jednoduchý; můžeme se snažit o co budeme chtít, jistota ovšem je, že ten list stejně někdy dopadne na zem. Rád bych, aby tenhle kus byl tím zamýšlenihodným závěrem desky Decadance. Trošku natáhlý, ovšem proto aby byl prostor pro ony subjekce. Trošku smutný, trošku hypnotizující.